Večer byl moc příjemný. Hrák jsem na ukulele a tak vyprovokoval místního motorkáře k tomu, že dojel pro kytaru i dudy. Celý večer pak hrál, což bylo super. My si k tomu udělali v pořádném grilu kus asada a choriza. Majitel nám ukázal jak to podpálit a za 20min bylo maso hotové!
Ráno nikam nespěcháme. V klidu posnídáme a pomohu německému motorkáři, který jel z Alljašky až do Ushuai s čištěním řetězu na motorce. Respektivě obstarám mu správné nářadí. Vyjíždíme až kolem 11hod dopoledne. Po hodině přijíždíme na hranice. Pašuji sýr se slamáme v náprsní kapse, ale celnice se jen zeptá zda něco vezeme, ani neprohledává zavazadla. Jako by mi naschvál chtěla zkazit radost z pašování. Obloha vypadá všelijak, naštěstí nás chytne déšť až 50km před trajektem. Přidá se k tomu sice silný protivítr, ale jedná se jen o přeháňku. Na trajekt čekáme necelou hodinu. Mezitím se přežene ještě další přeháňka.
U trajektu se ptám, zda cestou do Puerto Natales je nějaké spaní. V mapě jsme si vyhlídl vesnici 140km od trajektu, ale nevidím na ní žádnou možnost ubytování. Tvrdí mi, že tam nic není. Raději tedy volíme záložní plán. Pojedeme 20km směr Rio Gallegos, kde v mapě vidím nějaké hostely. Přijíždíme do vesničky, kde chcípl pes. Po šotolině za silného bočního větru přijíždíme do centra. Hlavní ulice je absolutně rozkopaná. Nemůžeme se vůbec dostat k hostelu. Nakonec vyrazím pěšky skrz stavbu. V hostelu nikdo není. Vyrážíme tedy na druhý konec vesnice k druhé možnosti ubytování. Cestou si všimnu plechových chatiček, u kterých vysedá z auta pán. Ptám se ho, zda je tedy nějaká možnost ubytování. Chvilku se dohaduje s manželkou a pak nám říká, že u nich. Ubytují nás v chatičce, kde již někdo bydlí, ale ti se prý vrátí až v pondělí. Převlečou nám postele, vyklidí pokoje a můžeme bydlet.
