V deset ráno se naloďujeme na trajekt, který proplouvá místními fjordy. Cesta trvá tři a půl hodiny, přičmež je stále se na co dívat. Na trajektu se seznamujeme s dvěma Argentinci, kteří taktéž cestují na motorkách po Carretera Austral. Současně nás osloví Němec, co si tu kdysi koupil pozemek, postavil dům a v době pandemie 3x dráž vše prodal. Všichni jsou vcelku zcestovalí a obdivují Jawu.
Z prvního trajektu se vyloďujeme v Caleta Porcelana. Právě ze nás čeká první ochutnávka místních nezpevněných cest. Musíme přejet 10km na další trajekt. Vcelku to jde, jen by nemuseli být místy tak velké kameny a návali štěrku. Druhý trajekt nás během 40min doveze do cílové destinace – Caleta Gonzalo. Odtud máme namířeno do města Chaitén. Již od přístavu se nám hezky práší za kočárem. Asfalt je tu sprosté slovo. Projíždíme krásným pralesem, odkud máme výhled na zasněžené vrcholky hor.
Po necelých 20km odbočujeme k vodopádům. Procházíme pralesem po dřevěném mostu, dřevěném žebříku, dřevených schodech a míjíme i lijány. Zhruba za 20min stojíme s otevřenou pusou pod vodopádem. Ta nádhera se nedá popsat.
Opět práskneme do koní a vodopád necháváme v prachu za námi. Tachometr ukazuje místy 80km/h, jindy zase 40km/h. Záleží na množství děr nebo taky na počtu kamionů před námi. Chvílemi vidíme skály, chvílemi jezero, jindy zase jen nedotčený prales.
Posledních 10km do Chaiténu je asfalt. V městečku pak hledáme ubytování, které je podstatně draží než mimo ostrov. Bereme chatu za 70 000CLP/noc.
