Od rána fouká jako prase. Petra kotník stále pobolívá, ale jet může. Sice ho z motorky musíme sundavat hned na benzínce, ale jede! Další benzínka má být až za 220km, tankujeme tedy i do kanystrů. Chvílemi fouká proti nám, chvílemi do zad a jindy zase z boku. Opět vysíme z motorky jako opice. Po 130km je první možnost zastavení. Z čista jasna je před námi hotel uprostřed horoucí prdele. Vítr šlehá ze všech stran, až je mi líto cyklisty co to šlape proti němu. Vítr je tak silný, že se o něj mohu opřit a mám co dělat, aby mě to neodfouklo pryč. Velmi rychle zase oblékáme nepromoky a já kryty na řidítka proti zimě.
Jen co vyjedeme, začne sněžit a prudký nárazový vítr. Máme co dělat, abychom se udrželi na silnici. Projedeme přeháňkou, která se žene od zasněžených vrcholků hor. Asfalt střídají krátké úseky šotoliny. Takto je to zrhuba 70km. Trvá nám dvě hodiny než dojedeme k benzínce. Opět stojí jako oáza uprostřed větrného království ničeho. Nikdo tady nikam nespěchá. Na tankování čekáme 15min. Moc dobře vědí, že odsud nikdo jen tak neodjede. Další benzínka je totiž až za 130km. Dáme koňům pít, protáhneme kosti a pak vyrazíme na další boj s větrem.
Cestou do Perrito Moreno projíždíme kaňon Pinturas. Skály kolem hrají všemi barvami. Při zastavení na fotku si musíme dávat velký pozor, aby nás vítr nepoložil na lopatky. Ono vůbec projíždět park Patagonia je neskutečný zážitek. Celou dobu pozorujeme vrcholky hor, kaňon i nekonečné nic.
Ve městě potřebujeme vybrat peníze. Vyzkoušíme 3 místa s bankomaty, ale ani jeden z asi 18 nám nechce dát chechtáčky. Pokaždý vyhodí nějakou chybu. No nic, dnes použijeme tvrdou evropskou měnu. Pronajímáme si za 37Eur chatičku. Díky kurzu nás vychází v přepočtu o 600,-Kč levněji, než kdybychom platili v místní měně. Po zabydlení vyrazím na Suzuki koupit pečivo. Petr říkal, že zadní tlumič už zase nefunguje. Má pravdu. Beru to po šotolině a skáčeme s motorkou jako jojo. Zadní ,,nový“ tlumič nepřežil ripio. Funguje už jen péro. Při odbočování k obchodu motorka padá do zatáčky. Za to může brutálně oskákaná přední guma. Taky nepřežila ripio. Zrcátka drží jen silou vůle a náhon otáčkoměru budu muset nějak opravit. Ta motorka už toho má dost. Vzorek na zadní gumě se limitně blíží nule též. Večer tedy trávím opravou zrcátek, náhonu otáčkoměru. Je na čase to co nejkratší cestou vzít do San Antonia k přístavu. Tlumiče už tady znovu opravovat nehodláme.
Excellent blog you’ve got here.. It’s difficult to find good quality writing
like yours these days. I really appreciate people like you!
Take care!!