V pneuservisu jde vše hladce. Kola si musím sundat sám, ale za hodinku už balíme věci na motorky. V jedenáct dopoledne už uháníme k hranicím. Až na 10km to je perfektní asfalt. Projíždíme národním parkem, odkud máme výhled na sopku Lanin. Šotolina je to krutá, místy bych spíš řekl hodně rozbitá lesní cesta. Nicméně máme štěstí, protože kolona na hranicích je jen na hodinku. Další hodinku chilské hranice a po druhé odpoledne jsme již v Chile. Dokonce nám nechali i salám, sýr, máslo! Očividně zde moc nepočítají s turisty, protože trochu nevěděli co mají dělat s cizinci z Evropy.
V Chile jedeme až do noci. V deset včer přijíždíme do města, kde pěšky vyrážím hledat ubytování. Vyjde to až na třetí pokus, ale jsme tu a máme kde spát!