Blog

Od rána fouká jako blázen. Rychlost větru údajně dosahuje 76km/h. Naštěstí máme ubytování až do zítra. Odpoledne k nám přijece Korbi s Magdou, se kterými pak společně pojedeme do Ushuaia. Během dne sestříhám druhou půlku z Carretera Austral

Dnes máme čekací den. Mechanik nám slíbil hotovou Suzuki za jeden den a ačkoliv jsme v Jižní Americe, tak to stihl! Suzuki vyzvedáváme v jedenáct večer. Je skvělé, že kvůli nám dělal přesčas, aby to stihl. Současně mu necháváme v servise Yamahu XT 600 Tenere, na které přijel Korbi. Němec, který cestuje se svou sestrou Magdou, taky jede na další XT 600, po Jižní Americe. Je potřeba na ní vyměnit těsnění. Mechanik slibuje opravu do zítřejšího poledne. Společně povečeříme v nedalekém rychlém občerstvení. Dostáváme při čekání na jídlo na ochutnání kuřecí empanaas zdarma. Já pak obdivuji nový zadní tlumič z Honda Falcon 400. Nechali jsme opravit i tekoucí gufero přední vidlice. Za opravu zaplatíme 72 000ARS.

Míříme do Rio Gallegos. Neutichající patagonský vítr nám to nechce dát zadarmo. Celých 340km nám obtěžuje život, na kterém nás i ohrožuje. Celý den vysíme z motorky jako opice. Bohužel ne vždy to pomůže. Jsou chvíle, při kterých si říkám, že až zastavíme, musím si zkontrolovat spoďáry. Jednou z nich je situace, kdy vidím před sebou Petra, jak bezvladně míří do škarpy v protisměru. Naštěstí to na poslední chvíli urve. Hned v zápětí tam míříme my s Hankou. Mohu dělat co chci, vysedat na druhou stranu, tlačit na řidítka, kolenama tlačit motorku zpět do pruhu….je to marné. Ten vítr má tak brutální sílu a my jsme proti němu tak slabí. V poslední vteřině, kdy už to vypadá na kotrmelce do příkopu nebo políbení mřížky protijedoucího kamionu, vítr lehce poleví a my se vracíme do našeho pruhu. Takováto situace se opakuje několikrát. V jednom úseku se přidá i bílá tma. Vítr…

Čtěte více

Po 240km roviny, kde kolem chcípla občas nějaká ta lama a přes cestu se prožene pták dodo, dojíždíme do Puerto San Julian. Vybrali jsme si toto město z toho důvodu, že odtud lze vyrazit za tučňáky. Jakmile přijedeme do města, najdu ubytování za 5000ARS/chatka. Následně zamíříme k pobřeží. Najdeme agenturu, která pořádá výlety za tučňáky, delfíny i kormorány. Máme štěstí, protože před námi chtěli na výlet další 3 lidé, takže společně vytvoříme minimum pro obsazení lodě. Výlet je na hodinu a půl. Nejdříve zamíříme na ostrov s tučňáky. Údajně sem připlouvá až 20 000 tučňáků Magillonských ročně, aby se zde množili. Procházíme se mezi nimi tak blízko, až by šli pohladit. Nejsou plaší, ale člověk je nesmí vystrašit prudkými pohyby. Od tučňáků to vezeme podél břehu ostrova, kde žijí kormoráni. Ti jsou velmi plaší, takže je pozorueme jen z lodě. Cestou do přístavu zahlídneme i delfína, ale vyfotit ho je…

Čtěte více

Ráno nám nezačíná nejlépe. S Hankou jsme se z té včerejší cesty doslova posrali. Přemýšlíme zda zvládneme dnešní přesun 320km. Ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Přinejhoršim budeme muset urychlit výstup a nástup. Nadopujeme se prášky a vyrážíme. Museli jsme změnit plán. A tady máte jasnou ukázku toho, proč absolutně nesnáším plánování dlouhých cest. Uděláte plán, který je Vám ve výsledku absolutně k ničemu. Nikdy to nevyjde. Měli jsme pokračovat po RN40. Jenže Japonec se rozhodl trošičku kazit. Není se čemu divit, má svá léta za sebou a že tlumiče nejsou co bývaly jsem věděl. Jenže použitelný tlumič včetně použitelného servisu mají až v Rio Gallegos. Stejně jsme chtěli na jih, tak jen otočíme směr. Místo na RN40 míříme tedy na RN3, aby cesta byla co nejpřímější a hlavně celá asfaltová. Těch 320km zvládáme za 5hodin včetně dlouhé přestávky, tankování, dolití oleje apod. Prvních 170km jedeme na…

Čtěte více

Chile chceme opustit na hraničním přechodu Chile Chico. K němu nás čeká 170km šotoliny s nádhernými výhledy. Nasazujeme naše tempo 80km/h a necháváme motorky tancovat jak chtějí. Děsně se práší, ale s tím se nedá nic dělat. Příroda nám ukazuje svou plnou krásu. Cesta míří přímo k ledovcům. Po chvíli se stáčí a kopíruje břeh jezera. Jedeme nahoru, dolu, nahoru, dolu. Chvílemi se pevná hlíná mění ve větší kameny. Občas se objeví i písek. Uháníme jak s větrem o závod. Dokonce nás tento terén baví více než asfalt. Stále je se na co koukat a člověk musí s motorkou pracovat, ne jen sedět jak pecka. V jedné zatáčce skoro vytlačí kamion Petra do příkopu. Zastavuje a neudrží motorku. Sebereme ji a jedeme dál. Na hranicích jde vše rychle. Posledních 50km do Perrito Moreno jedeme skoro pořád rovně. Večer si na oslavu narozenin Hanky ugrilujeme asado a totálně vyčerpaní jdeme spát.

Ráno fouká jako prase. Mlátí to s celou chatičkou div se nerozpadne. Nicméně foukat může i zítra a tak se rozhodneme vyrazit na cestu. Prvních 15km je ještě asfalt, potom výstražná cedule a už se práší za kočárem. Pár kilometrů jedeme pomaleji, protože Petr neví jak se bude Suzuki chovat. Zastavíme u řeky s výhledem na zasněžené vrcholky hor. Motorka je vcelku stabilní, takže můžeme pořádně otočit heftem. Letíme po šotolině místy i 90km/h. Zadní kolo tancuje tango a přední se zařezává do cesty. Nejhorší jsou návaly štěrku, které se občas objeví. Máme pak plné ruce práce. Tento úsek je asi nejhezčí co jsem zatím v Jižní Americe jel. Musím uznat, že tvrzení ,,Carretera Austral je nejhezčí cesta Jižní Ameriky“ je pravdivé. Za každou zatáčku se otevírají nové a nové scenérie, které člověk nestačí obdivovat. Občas proskočíme nějkou tu díru. Petr před námi se v jednom takovém úseku málem ustele,…

Čtěte více

Ráno je bezvětří. V klidu si vychutnáváme kafe u chatky s výhledem na hory i údolí. Než vyrazíme, omotáme na pravém tlumiči Suzuki hadřík, aby zachytil většinu prolínajícího oleje skrz gufero. Na benzínce kupujeme olej, abychom ho do vidlice dolili. Samotná operace nám zabere hodinu. Rozebrat tlumič a dolít olej není složité, problém je to složit. Ve chvíli kdy přetlačujeme pružinu, nám zátka vystřelí, olej je všude a dlaždič je proti nám slušný chlapec. Nakonec se nám to povede složit. Krajina se opět mění. Nejdříve údolí, pak hory, potom lesy. Po 100km zastavujeme na benzínce. Petr mi říká, že přední vidlice vůbec netlumí. Do toho mu začal plavat i zadek. Koukáme na to. S tím olejem jsme to trochu přehnali. Dáme si repete. Rozebrat, upustit olej, složit. Další hodina v háji. Horší je to s tím zadkem. Centrální tlumič to má za sebou. Snad to nějak v Argentině vyřešíme. Stoupáme…

Čtěte více

Vstáváme brzy, jelikož poslední návštěvníky pouští do národního parku Queulat v 14:30 a my to tam máme 212km. Podle mapy má být asfalt jen 1/3 cesty. Kousek za městem už vidíme první ledovec, když přejíždíme starý železný most. Stále jedeme po asfaltu, který by za mostem měl končit. Po prašné cestě není ani památka. Asfalt, až na světlé vyjímky, máme pod koly i když přijíždíme do městečka La Junta. Podle map už jsme dávno měli jet po nezpevněné cestě. Cestou nás doprovází nádherné výhledy na ledovce, sytě modré řeky i třpytící se jezera. Kousek před parkem Quelat zastavujeme u fjordu. Krajina se v něm odráží jako v naleštěném zrcadle. Všude okolo je absolutní klid. Ve chvíli kdy me začíná mrzet, že bájná Carretera Austral už asi dávno není co bývala, ve smyslu náročnosti, se hned za vyhlídkou na fjord ztrácí asfalt. Tak přeci! K parku přijíždíme podél řeky dlouhým zatáčkovitým…

Čtěte více

V deset ráno se naloďujeme na trajekt, který proplouvá místními fjordy. Cesta trvá tři a půl hodiny, přičmež je stále se na co dívat. Na trajektu se seznamujeme s dvěma Argentinci, kteří taktéž cestují na motorkách po Carretera Austral. Současně nás osloví Němec, co si tu kdysi koupil pozemek, postavil dům a v době pandemie 3x dráž vše prodal. Všichni jsou vcelku zcestovalí a obdivují Jawu. Z prvního trajektu se vyloďujeme v Caleta Porcelana. Právě ze nás čeká první ochutnávka místních nezpevněných cest. Musíme přejet 10km na další trajekt. Vcelku to jde, jen by nemuseli být místy tak velké kameny a návali štěrku. Druhý trajekt nás během 40min doveze do cílové destinace – Caleta Gonzalo. Odtud máme namířeno do města Chaitén. Již od přístavu se nám hezky práší za kočárem. Asfalt je tu sprosté slovo. Projíždíme krásným pralesem, odkud máme výhled na zasněžené vrcholky hor. Po necelých 20km odbočujeme k…

Čtěte více