V deset ráno startujeme u Adriana motorky. Jelikož Doris ještě není hotová, půjčuje me Jawau 350/634 v originálním stavu. Míříme na chatu Fabricia, kam to máme 130km. Cesta ubíhá hezky, motorka jede perfektně.
U Fabricia se již griluje Asado. Než je jídlo hotové, ochladíme se v bazénu. Pak společně obědváme empanadas, asado a další maso. Celé odpoledne je perfektní. Koupeme se v bazénu, popíjíme maté.
V sedm večer, když je již příjemná teplota, vyrážíme zpět do Rosario. Cestou nás Adrian ještě seznámí s jedním Jawařem. Večer zajdeme společně do místního fastfoodu, který má tradici od roku 1990. U jídla si povídáme o tom, jak se Adrian vlastně k Jawám dostal.
První Jawu, resp. Ogara si koupil jeho táta v roce 1964. Následovala Jawa 250 Pérák. Když Adrianovi bylo 12 let, chodil se koukat v Rosario do prodejny Jawa. Servis Jawiček měl jeho táta jako koníček. Následně získal klientelu a nechal to dělat Adriana, který na to měl čas. Vše se museli učit sami, protože nebyly žádné příručky ve španělštině. Tim zjistil, že Jawa je dokonale jednoduchá a spolehlivá. Začal se tím postupně živit. Adrian Jawou žije, všichni jeho kamarádi mají jawy, specializuje se na servis pouze motorek Jawa a je v tom tady nejlepší. Využívá ty nejlepší díly, které může. Ročně zvládne 10-12 motorek včetně restaurování.
Přiznává, že kdybych nejezdil na Jawě, tak spolu nevečeříme a nejsme takoví kamarádi. Jawa je jeho Svět. Jeho otec ho naučil, že co je české, to je dobré. Adrian se chce moc podívat do Česka. Jeho otec to nezvládl, ale řekl Adrianovi, že on musí.
