Na benzínce se znovu setkáváme s Magdou a Korbim. Stejně jako my, mají namířeno do národního parku Torres del Paine. Cestou to vypadá všelijak, nevíme zde bude bršet nebo ne. Jakmile zastavíme u Cueva del Milodón, rozprší se. U pokladny se ptám, jaké počasí lze čekat v NP Torres del Paine. Ukazují mi předpověď s tím, že má pršet a foukat hrozný vítr. Jsem smutný, protože jsem tu podruhé a zase pravděpodobně ten nejkrásnější park v Chile neuvidím. Rozrmzelí se jdeme podívat do jeskyně, kde žilo prehistorické zvíře Milodón, což je předek lenochoda. Jeskyně je to pořádná.
Když vycházíme z jeskyně, je krásně slunečno a nad jezerem vidíme duhu. To je znamení! Sedáme na motorky a jedeme směrem k parku. Ráno nám paní domácí v hostelu říkala, že až k parku vede asfaltka. Jestli si něco z Jižní Ameriky musím znovu zapamatovat, tak je to: Nevěř místním! Nemají odhad a mají divnou představu o asfaltu! Až k parku jedeme po šotolině, kterou místy střídá špatný asfalt.
Za vjezd do parku zaplatíme 35USD/os. Měli jsme strach, že vše bude v mlze, ale opak je pravdou. Torres del Paine je nejkrásnější park, který jsem kdy viděl. Zasněžene hory střídají jezera, ty zase vodopády, řeky a ty zase nádherné planiny. Vůbec nám nevadí, že celou cestu jedeme po šotolině. Tak nějak to k tomu patří. Tahle podívaná bere dech! Parkem projíždíme asi 2 hodiny. Každou chvilku stavíme, abychom si vychutnali ten pohled.
Cestou z parku potkáváme Honzu. Čecha, který stejně jak my projíždí v průběhu dvou měsíců Jižní Ameriku. Slovo dá slovo a už jedeme spolu do El Calafáte. Cestou chceme natakovat na benzínce uprostřed pustiny. Bohužel má zavřeno. Ještě, že máme benzín v kanystrech. Dolejeme Doris i Suzuki do nádrže a pokračujeme na další benzínku. Tam musíme 45min čekat, než doplní zásoby. Alespoň však mají benzín. Cestou do El Calafáte Petrovi zase zlobí motorka. Přidává se silný vítr a tak je cesta spíše utrpením. Ona tomu moc na náladě ani nepřidá zima, která s večerem přichází. Vymrzlí, unavení přijíždíme do města v devět večer. Těšíme se na společné Asado. Doufáme, že najdeme otevřený obchod. Naštěstí hned na začátku města jeden je. Koupíme maso, něco k pití a vyrazíme hledat volný kemp. V prvním mají nápis: ,,Obsazeno“, v druhém nás „vyhodí“ majitel s tím, že nemá místo. Co na plat, že hned za námi je volný kus trávníku. V dalším mají opět nápis: ,,Obsazeno“, ale jdu se zeptat. Pro stany místo mají, ale nesmíme prý grilovat, protože všechny grily mají rezervované. Zkusíme najít místo v dalším kempu, ale nakonec zůstaneme tady s tím, že se na gril k někomu vetřem. Taky že jo, sousedi nám dovolí použít jejich gril. Postavíme stany a jdeme dělat asado. O půlnoci si nacpeme pupky, pak vyrazíme do města na místní festival, který má trvat devět dní. Když přijdeme k pódiu, zrovna končí. Alespoň nám díky procházce vytrávilo.
